1. Historie a charakteristika

• Původ: Vyvinuto firmou IBM
• Název: Původně SEQUEL (Structured English QUEry Language), ale kvůli ochranné známce zkráceno na SQL.
• Účel: Slouží výhradně ke komunikaci s relačními databázemi. Je to tzv. deklarativní jazyk – říkáme „CO“ chceme (např. dej mi seznam studentů), nestaráme se „JAK“ to počítač na disku najde.
• Design (dva směry):
  1. Pro lidi: Snaha o jednoduchou angličtinu, aby se to dalo číst jako věta (SELECT * FROM users WHERE age > 18)
  2. Pro počítač: Jednoznačná syntaxe a pořadí příkazů = snadný parsing (počítač vždy přesně ví, co má udělat)

Standardizace vs. Realita

• První standard byl SQL-86 (ANSI).
• Problém: Každý výrobce databází (Oracle, Microsoft, PostgreSQL) si standard trochu upravil a přidal vlastní funkce. Vznikly tak dialekty:
  • Microsoft SQL Server
  • Oracle SQL
  • pgSQL (PostgreSQL)

2. Rozdělení příkazů

A. DDL (Data Definition Language) – Definice dat

Příkazy, které mění strukturu databáze (schéma), ne samotná data uvnitř.

• CREATE: Vytvoří nový objekt (tabulku, databázi, pohled).
• ALTER: Upraví existující objekt (přidá sloupec do tabulky).
• DROP: Smaže objekt nenávratně i s daty (zruší tabulku).
• TRUNCATE: Smaže všechna data v tabulce, ale strukturu (hlavičku) nechá. Je to rychlejší než DELETE.

B. DML (Data Manipulation Language) – Manipulace s daty

Příkazy pro práci s obsahem tabulek (řádky)

• SELECT: Vybere data (někdy se vyčleňuje jako DQL – Query Language)
• INSERT: Vloží nová data